středa 26. října 2016

Pekelný běh za Danteho hádankou

Inferno

Autor: Dan Brown
Originální název: Inferno
Série: Robert Langdon
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2013; originál: 2013
Překlad: David Petrů, Michala Marková
Autor obálky: Pavel Růt
Počet stran: 424




Málokterý autor budí tolik rozličných emocí jako Dan Brown. Tento sympatický Američan z Exeteru v New Hampshire nás vzal po exkurzi Francie, Vatikánu a Spojených států ve své nejnovější knize s názvem Inferno do Itálie, konkrétně do Florencie. 


Robert Langdon se sympatickou, mladou a hlavně inteligentní dámou tentokrát nebude řešit nic náboženského nebo zednářského, nýbrž bude zkoumat Dantovo Peklo.


Možná ale přemýšlíte nad tím, proč o knize píši až teď, když Inferno vyšlo už v roce 2013. Důvod je jednoduchý – do kin měl přijít film a já si knihu pár dní před premiérou přečetla. Nedávno jsem navíc shlédla i samotné filmové zpracování, a tak můžu porovnat, jak Ron Howard zvládl přetavit knihu na stříbrné plátno.



Povězme si nejprve o knize. Jak už jsem říkala, Langdon, profesor náboženské ikonologie symbolologie s eidetickou pamětí, se tentokrát bude pohybovat po severní Itálii a po památkách renesanční Florencie. Pokud jste ještě nepřišli do kontaktu s knihami od Dana Browna, věřte, že série s Robertem v hlavní roli má jednotný mustr – někdo má problém, k jehož vyřešení potřebuje výpomoc od někoho, kdo se orientuje v symbolech. Langdon takto řešil záhadnou vraždu v Louvru, tajemnou výhružku iluminátů a únos vatikánských kardinálů anebo spletité tajemství řádu zednářů, a co si budeme povídat, ani tentokrát nebude mít snadnou práci.


zdroj: insideinferno.com

Probouzí se v neznámé nemocnici se střelným poraněním hlavy. Naštěstí se jedná o pouhé škrábnutí, kulka ale způsobila lehký otřes mozku, v jehož důsledku si Robert nepamatuje události předchozích dvou dnů. Zanedlouho na něj ale zaútočí tajemná osoba s cílem ho zabít a profesor spolu s ošetřující lékařkou Siennou Brooksovou těsně uniká. Langdon se ale stále cítí vyčerpaný, a tak často upadá do stavu, ve kterém blouzní a vidí neznámou ženu se stříbrnými vlasy obklopenou mrtvými těly a mnoho středověkých felčarů s morovými maskami

Sienna Robertovi v bezpečí sdělí, že ve skryté kapse jeho saka byl jakýsi předmět. Při bližším ohledání zjistí, že se jedná o malinkatý kontejner na převoz nebezpečných biologických látek. Langdon jej otevře a zjistí, že se uvnitř nachází kost, v jejíž nitru je speciální „projektor“, který odhalí obraz Mappa dell’Inferno od Sandra Botticelliho. Ten představuje deset úrovní Dantova Pekla, tak, jak jej popsal ve své životní básni, v Božské komedii. Ke kostěnému válečku byl připojen vzkaz, dle kterého může být pravda odhalena jen skrze pohled smrti.

Teď to vypadalo, že Dante svými poetickými vidinami ovlivnil nejen nejuznávanější umělce v dějinách. Zřejmě inspiroval ještě někoho – jakési zvrácené individuum, které digitálně pozměnilo proslulý Botticelliho obraz, přidalo na něj deset písmen, morového felčara, a výsledek pak podepsalo děsivou frází o pravdě spatřené skrz mrtvé oči. (str. 52)

Mezitím, na radu Sienny, profesor volá na Americký konzulát v Itálii, který na něj vzápětí posílá opět tajemnou střelkyni a zanedlouho i celé ozbrojené komando. Sienna s Robertem těsně uniknou a od té doby je stopy nesou dál a dál do centra Florencie. Společným jmenovatelem všech stop je Dante Alighieri a soudobý biolog Bertrand Zobrist, který – jak Langdon usuzuje díky všudypřítomným náznakům – stvořil mor, který by zredukoval počet obyvatel na světě.

Právě přelidnění je hlavním tématem celého vyprávění. Učení Zobrista totiž ukazuje graf, jehož exponenciální křivka počtu obyvatel raketově stoupá. Do začátku 20. století byla na světě miliarda lidí. O dalších 50 let později jsme tu měli miliardy dvě. Za dalších necelých dvacet let jsme se přehoupli přes miliardy 3, a ani ne o další půlstoletí je nás osm miliard. Ne nadarmo se v trailerech k filmu objevuje zajímavá otázka morální volby.

„Co si, Roberte, myslíš, že vojáci dělají, když jdou do války? Zabíjejí nevinné a riskují, že umřou. Když lidem o něco jde, dokážou cokoliv.“„A o co jde těmhle? O rozpoutání pandemie?“Sienna na něj pohlédla zkoumavýma hnědýma očima. „Jim nejde o to, aby rozpoutali pandemii. Oni chtějí zachránit svět.“ Odmlčela se. „Jedna z hodně diskutovaných pasáží té Zobristovy eseje obsahovala velice vyhrocenou hypotetickou otázku. Ráda bych, abys mi na ni zkusil odpovědět.“„Jakou otázku?“„Zobrist se ptal na tohle: kdybys mohl pouhým stisknutím tlačítka zabít náhodnou polovinu lidstva, udělal bys to?“ „Jasně že ne.“„Dobře. A kdybys věděl, že jestli to tlačítko okamžitě nestiskneš, lidstvo do sta let vymře?“ Zase se odmlčela. „Stiskl bys ho pak? I když by to znamenalo, že můžeš zabít svoje přátele, rodinu a možná dokonce i sám sebe?“ (str. 158)

Jak už je u Dana Browna zvykem, nikdo si nemůže být ničím jistý. Na scéně se totiž paralelně s Langdonem vyskytuje nájemná vražedkyně Vayentha, vytrvalý agent Brüder nebo zásadový Probošt. Situace je o to zamotanější, že noc před událostmi knihy - Bertrand Zobrist (ten, který údajně stvořil mor) - skočil z věže florentské Bádie, a tak jediná šance, jak zabránit jeho plánům, je dojít po stopách až do konce a tajemství rozluštit.

Ani nevíte, jak ráda bych vám prozradila veškeré souvislosti a zvraty, které se v Infernu stanou. O překvapení nebude nouze, o sáhodlouhé, přesto velmi barvité a bohaté popisy historických událostí ochuzeni nebudete. Dan Brown znovu ukazuje, že Inferno, které je vystavěné na pravdivých reáliích, za přečtení opravdu stojí. Ano, jsou i tací, kteří namítají, že autor vaří podle stále stejného receptu, ale Inferno je dle mého tou nejlepší knihou s Langdonem od doby věhlasné Šifry mistra Leonarda. 

Na druhou stranu, Ron Howard, režisér filmového zpracování, musel kvůli časově omezené stopáži sáhnout do scénáře a některé scény vypustit anebo jiné zjednodušit. Jistě už tento fakt leze čtenářům krkem, mě nevyjímaje – čert vem, že Sienna není blondýna s culíkem, nebo že v příběhu chybí agent Brüder – ale to, že se na obrazovce změní celkové vyznění celého díla, je už zkrátka trochu moc.

Nicméně knihu všem vřele doporučuji a to i přes to, že detektivkám až tak neholduji!

Moje hodnocení 4/5



10 komentářů:

  1. Od Dana Browna jsem zatím četla jen Šifru mistra Leonarda, ale i jeho ostatní knihy mě lákají :-) Filmy jsem viděla oba dosud natočené a jsem zvědavá na nový, ale taky bych si nejradši přečetla dříve knihu, i když u Andělé a démoni se i to nepodařilo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dan Brown je podle mého pravdu skvělý autor a to detektivkám zrovna neholduji :)

      Vymazat
  2. Od Browna jsem četla jedině Inferno, a jo, líbilo se mi to, ale bůh ví jak odvařená jsem z něj nebyla. Ovšem na film jsem zvědavá, a přemýšlím, že bych se podívala i po ostatních Brownových knihách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě detektivky úplně tak nevyhledávám a když už, tak to byl vždycky Brown... :)

      Vymazat
  3. Četla jsem Šifru i Andělé a démony. Vlastně jsem všechny čtyři díly i s Infernem dostala předloni na Vánoce, ale ještě nebyl čas se do nich pustit. O fimu jsem nevěděla, takže díky za informaci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš vůbec zač! :) Doma se mi také kupí knížky, na které ne a ne dojít řada, až je mi nich líto (a mně hanba) :D

      Vymazat
  4. Skvělá recenze :) Film jsem ještě neviděla, ale právě jsem dočetla knihu a vstřebávám dojmy :) Mojí nejoblíbenější od Browna pořád zůstává kniha Andělé a démoni :) Ale na Infernu je super, že si v něm čtenář vážně nemůže být ničím jistý :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát ti děkuji za pochvalu! Právě, to se mi na Infernu také líbilo :)

      Vymazat
  5. Na tenhle film se taky chystam. Predchozi dva jsou super. Jinak fajn ctivy clanek. :)

    OdpovědětVymazat