úterý 12. července 2016

Vkročte do vražedného světa vůní!


Parfém - příběh vraha
Autor: Patrick Süskind
Originální název: Das Parfum
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2004; vydání originálu 1985
Překlad: Rudolf Toman, Jitka Tomanová
Obálku navrhl: Robin Brichta
Počet stran: 208

Dokázali byste si představit tu nejkrásnější, nejvoňavější vůni? Možná ... A jak byste ji vytvořili?


Přidali byste esenci z pomerančových květů? Limetkový olej? Růžový a karafiátový olej? Bergamotový, jasmínový a rozmarýnový extrakt? Storaxový balzám a pižmovou tinkturu? Že ano? Tak to by vám mohl vzniknout parfém zvaný "Amor a Psýché".

Náš příběh se odehrává v 18. století, v krásné Francii, přesto ve velmi zapáchající Paříži. Ten, o kom příběh bude, (ani se mi nechce říct hrdina) se celým svým jménem nazývá Jean-Baptiste Grenouille.

Chudák Grenouille, už jen místo, kde tehdy přišel na svět, je poměrně nešťastné. No, kdo by se chtěl narodit u stánku s rybami, které zapáchaly víc než lidské mrtvoly. Hned po porodu ho měla matka v úmyslu poslat na onen svět a nedat mu šanci žít. To se jí ale nepodařilo a Grenouille putoval do rukou pátera Terriera, který ho poslal do sirotčince. Ten vedla pevnou a spravedlivou rukou chladná paní Gaillardová. Po dlouhou dobu ho v sirotčinci (pokud to tak můžu říct) vychovávala, tedy do doby, než přestal páter Terrier posílat pravidelnou sumu peněz na "výchovu" našeho milého hrdiny. Ten se mrknutím oka ocitl v koželužně, kde strávil několik hodně perných a dlouhých let a leccos (nejen o sobě) zjišťoval. A už tehdy se postupně začal naplňovat jeho temný a zvrácený osud. 

Samotný Grenouille už od malinka na ostatní působil špatným dojmem. Žádný krasaveček to nebyl. Nemoci na něm zanechaly své a na první pohled viditelné stopy, děti v sirotčinci se ho stranily, lidé si ho na ulicích nevšímali, a když už si ho tedy všimli, zalekli se. 

Přes to všechno byl Jean-Baptiste Grenouille čímsi výjimečný. Čím? Tím, čeho si ostatní tolik neváží, berou to jako samozřejmost. Tím, co si vlastně ani tak neuvědomujeme. Čichem.

V celé knize nás po celou dobu doprovází nepřeberné množství pachů a vůní, které musím vyzdvihnout, a které podle mého autor bravurně popsal. Od toho se také odvíjí bohatá slovní zásoba. Líbí se mi, jak Patrick Süskind vykládal na stůl zajímavé protiklady. Na několika stránkách se dočítáme, jak vlastně byla Paříž smradlavá, jak bylo z ulic cítit smetí, jak ze dvorů vanul zápach moči, jak byly schodiště zavalené shnilým dřevem či krysím trusem. Jak se z kuchyní linul odér nahnilého zelí a skopového loje. A dozvídáme se nejen o Paříži, ale i o tom, jak zapáchali lidé - jak smrděli potem, z úst jim smrděly zuby... a to bych takto mohla pokračovat dál a dál... Na druhou stranu se dočítáme, jak se v parfumériích vyrábělo nepřeberné množství parfémů, voňavých svící, jak se míchala líčidla, jak se formulovaly červené mastné rtěnky, často se můžeme dočítat o podstatách pronikavě vonících rostlin, o tom, jak se liší jednotlivé pachy konkrétních lidí. A právě tyto podrobné popisy dodávají celé knize na věrohodnosti a uvěřitelnosti.

Čím více se prokousáváme stránkami, tím více zjišťujeme o našem hrdinovi. Odhalujeme jeho povahu, z jakého důvodu dělá to, co dělá. Zjišťujeme, jak byl Grenouille přímo nadšený, když zjistil, jak vyrvat věcem jejich pravou duši

Také musím zmínit, že se mi moc líbil bohatě vykreslený vnitřní svět, který pan Süskind hlavnímu hrdinovi vytvořil. Vnitřní svět, skrze který po většinu času Grenouille žil. 

"Byl odolný jako resistentní baktérie a skromný jak klíště, které si sedí tichounce na stromě a žije z nepatrné kapičky krve, kterou před lety ukořistilo." 

Tak tato věta se mi z kraje knihy vryla do paměti a celým příběhem mě prováděla. Opravdu, Grenouille mi svým chováním a jednáním připomínal klíště, úlisné, zvrácené... (řekla bych i kolikrát nechutné). Představovala jsem si ho jako člověka, kterého bych potkat rozhodně nepotřebovala. 

Na závěr bych (asi paradoxně) chtěla říct, že postava hlavního "hrdiny" se mi svým knižním způsobem líbila. Pro mě nepochopitelná nutkavost za jakoukoliv cenu vlastnit všechny pachy světa... Neuvědomování si důsledků svých činů, a přesto. Přes to všechno - to je tak věrohodně napsaný charakter postavy, že bych uvěřila, kdyby takový člověk opravdu existoval. Co si budeme povídat, zvrácených lidí je již na světě dost.

Shrnuto a podtrženo, knihu Parfém - Příběh vraha všem doporučuji 

Moje hodnocení 4/5

2 komentáře:

  1. Pěkně napsaná recenze :) A co si budeme povídat, Grenouille se mi taky zalíbil. Pesně jak píšeš :)

    OdpovědětVymazat